Velkou radost mi udělala naše docházka na zápas. 10 a 9 hráčů na dvou hřištích je krásná vizitka. Dva bez omluvy „odhlášení“ hráči během pátečního odpoledne a noci ale rozhodně nejsou v pořádku. 

Tišice  - Neratovice 12:27 (2:13)

branky: 3 x Kedroň, 2 x Chobotský, Holý, Demeter, Jukl a 1 x Ecker

Utkání dvou rozdílných poločasů, úvodní čtvrtina a vlastně celá polovina byla strašidelná.  Podobný začátek jako minulý týden proti Libiši, čekali jsme ,že za nás bude hrát někdo jiný a sami se raději schovávali za soupeře a čekali. Neratovičtí ale hráli nekompromisně a všechny nedůrazy a metry volného místa využívali k chytrému zakončení. Chvílemi jsme dělali úplně začátečnické chyby, bránili od brány soupeře, stáli tři uprostřed bez hráčů a čekali co soupeř udělá. Když už jsme byli u hráče, tak jsme jim nechávali 4 kroky odstup a ještě přemýšleli jestli budeme napadat nebo couvat. Napadali rychlostí šneka, asi abych nekřičel. To jsou věci, které jsme si říkali mnohokrát a proti silnějším soupeřům jsme odevzdaní a tyto základní principy neplníme. Když už jsem dostali balon za obranu soupeře, tak rychle četl a vystupoval brankář hostů a klidně ve skluzu míč odehrával do bezpečných prostor, nebo ho sbíral rukama a velmi přesně rozehrával.
V poločase hosté dali brankaře do pole a my se trochu naštvali a začali hrát s větší vůlí a sebedůvěrou. Otázka co hrálo větší roli. Každopádně najednou jsme byli schopni hrát vyrovnaný fotbal. V poslední čtvrtině jsem načárkoval naši výhru 8:6, k vidění bylo mnoho hezkých fotbalových momentů. Základem byla odvaha a chuť hrát a také rychlejší příprava na hru a přiblížení se ke svému hráči po ztrátě balonu, či rozehrávce soupeře. 
Jako druhé velké negativum beru množství pokynů jak z mé strany tak od vás rodičů. Křiku bylo moc, cílem je nechat hrát děti. Rodiče fandí (neradí, nenavádějí) a já se budu bavit o hře s těmi střídajícími.  
Otázka je proč jsme takto nezačali od začátku? Napadá mě jiná rozcvička, vyzkoušíme a uvidíme.
Tomáš Prejzek

Tišice - Ovčáry 14:7 (8:2)

Po většinu zápasu jsme byli aktivnějším týmem a vytvářeli si spoustu šancí. Soupeře jsme pouštěli do příležitostí hlavně kvůli špatně provedeným autům. Většina dětí teprve přešla z mladší přípravky, takže pro ně tato situace zatím není úplně známá – musí si ji více zažít jak v tréninku, tak i v samotných zápasech.
Potěšilo mě, jak spolu kluci komunikují a navzájem si pomáhají. V poli mile překvapil Martin, který se velmi dobře zhostil role středního hráče. Po zisku míče si hledal volný prostor a snažil se buď přihrát, nebo sám zakončit. Také Míša se nezalekl výrazně mohutnějších protihráčů a hned po získání míče se snažil rychle postupovat dopředu.
Matěj v brance měl ze začátku pomalejší rozehrávku, postupně ji však zrychloval. Když začal zakládat akce nohou, dokázal posílat spoluhráče i do gólových šancí. Stejně tak Ondra se blýskl několika výbornými zákroky – až jsem byl překvapený, co všechno v něm je.
Michal Vítovec